Nakoupíme dělbuchy a půjdeme na fotbal
Také vás vyloženě deptají zprávy o tom, na kterém fotbalovém utkání se stala jaká výtržnost? Jak je možné, že se to celé takhle zvrtlo a místo fotbalového fanouška máme fotbalového výtržníka?
o Dříve byly fotbalové zápasy běžnou součástí nedělních odpolední.
o Otec se synem se rozhodli, že si užijí společné chvíle a vydali se fandit.
– Dnes by mohli na některá fotbalová utkání pouze s dobře vycvičenou ochrankou.
Pokud by se řeklo, že fotbalového fanouška musíme nejprve vychovat, asi to zní trochu zvláštně. Tragické je, že děti vyrůstají v domnění, že řádit na stadiónu jako zkušený válečník, je naprosto normální. Co chvilku nás televizní zprávy informují o tom, kolik bylo na kterém utkání zraněných a jaké škody si které potyčky vyžádaly. Smutné je, že před evropským šampionátem, který by měl být důstojným soupeřením jednotlivých států, se předem připravují eskorty policistů na očekávaný policejní zásah. Ale pokud byste se zeptali některého z „fanoušků“ na podrobnosti, které se týkají klubu, za který jde házet dělbuchy, asi by vám nedokázal říci téměř nic.
Kde je tedy chyba?
Chyba bude pravděpodobně v dospělých, kteří prostě některé věci nechtějí řešit. Proto bych se ráda přimluvila za budoucí fotbalové fanoušky.
· Tatínkové (mohou samozřejmě i maminky), vysvětlete svým synům, že fotbalové hřiště není aréna, ve které se bojuje o přežití.
· Jděte své ratolesti příkladem a ukažte, že lze fandit, a přesto zůstat člověkem.
Možná by nebylo marné přistoupit na jeden nápad. Na kvalitní základ, který kluk dostane v rodičovské výchově, by mohla navázat škola. Je přeci celá řada krásných knih, které o tomto (kdysi) mírumilovném sportu pojednávají. Tak proč to nevzít touto cestou? Pokud budou děti o fotbale vědět co nejvíce, určitě se nebudou snažit ho zničit. Abychom nemuseli v budoucnu fandit jen u televizních obrazovek.